Ghana, pro dětský úsměv
Pár slov úvodem...
Proč pomáhat Africe?
Je to přece tak daleko a v České republice je tolik lidí, kteří potřebují naši pomoc... Ano, to je pravda, potřebují. A v mém okolí je také spousta lidí, kteří tuto pomoc nabízí. Věnují se bezdomovcům, dětem v dětských domovech, sociálně slabým rodinám, seniorům, mentálně či tělesně postiženým. A pak znám taky pár lidí, kteří vidí smysl v pomáhání Africe. A velká vzdálenost jim není argumentem proti. Fenoménem dnešní doby je přece globalizace. Geografická vzdálenost už nehraje roli. Letadlem to trvá do vzdušnou čarou 5500 km vzdálené západoafrické Ghany osm hodin. Pouhých osm hodin do jiného světa...
Nabízí se další otázka. Je správné importovat do Afriky evropskou kulturu, myšlení a také pomoc? Lidé tam jsou jiní, mají jinou mentalitu, jinak myslí, jejich vnímání času je jiné. Jenže místa na planetě nezasažená moderní civilizací už téměř neexistují. S rostoucí mírou globalizace výroby a obchodu od 2. poloviny 20. století dochází k expanzi humanitární pomoci a turismu do všech končin planety. Papuánští kanibalové se stávají křesťany, etiopský kmen Mursiů se mění na "lidské safari" v nabídce cestovních kanceláří.
Afrika je neuvěřitelnou zásobárnou nerostného bohatství – ať už ropy, diamantů nebo koltanu z Konga, bez kterého bychom u sebe nenosili mobilní telefony a neměli doma počítače. Nevyužité nerostné bohatství Konga se odhaduje na 24 biliónů dolarů, což odpovídá hodnotě HDP Evropy a USA dohromady. Kongo je tedy potencionálně nejbohatší zemí světa. 65% světových zásob koltanu je mu ale prokletím. Na pobřeží Ghany bylo v roce 2007 objeveno 600 milionů barelů lehké ropy, díky níž by se z Ghany mohl stát "africký tygr". Z nerostného bohatství Afriky máme největší užitek my, ale samotným Afričanům je toto bohatství spíše prokletím, protože je důvodem občanských válek, korupce, černého obchodu a krutého násilí na ženách a dětech. Proto si myslím, že by od nás Afrika měla dostat něco na oplátku.
Nemá ovšem smysl přivážet náklaďáky naložené jídlem a léky, mimo akutní stavy způsobené živelními pohromami nebo hladomorem. Je to jednorázová pomoc, ale ta nestačí a je svým způsobem zbytečná, protože je neefektivní.
Jedno staré přísloví praví: „Dej hladovému rybu a nasytíš jej na jeden den. Nauč jej rybařit a nasytíš jej na celý život.“
Proto bychom rádi pomohli v sirotčinci v Bawjiase vybudovat vlastní drůbeží farmu a políčko, naučit místní určitým manažerským schopnostem, poradit, podpořit, naučit soběstačnosti. V budoucnu chceme výrazně omezit počty a frekvenci dobrovolníků přijíždějících do sirotčince. Je to jejich svět, my do něj nepatříme. Ale můžeme jim pomoci naučit je „chytat ryby“, aby v jejich světě byli schopní důstojně žít, nejen živořit.
Africkým problémem je nedostupnost a nedostatek obecně ve všech oblastech. Nedostupnost lékařské péče z důvodu nedostatečné infrastruktury, nedostatek jídla, nedostatek informací a znalostí, atd. Ekonomové nazývají africký problém bludným kruhem chudoby. Z tohoto koloběhu bídy lze Afriku vymanit jedině nastolením právního státu a politické stability. Ovšem ovlivňovat jakoukoliv politiku je běh na dlouhou trať s nejistým výsledkem, bohužel.
Stále více lidí je skeptických k tomu, co se obvykle prezentuje jako humanitární pomoc, kdy se chudí v bohatých zemích skládají na bohaté v chudých zemích a skutečná pomoc se potřebným vůbec nedostane. Faktem je, že do Afriky chodí mnoho peněz. Je ale důležité zajistit, aby byly využité efektivně. Mnohé velké a známé neziskové organizace ovšem s penězi od dárců efektivně nehospodaří. Také není rozumné dávat peníze k dispozici přímo do rukou obyčejným lidem v Africe, protože s penězi neumí šetrně zacházet, neví, jak je dobře využít. Proto systém, kdy konkrétní dobrovolník získá peníze, o jejichž využití sám na místě rozhodne, dává dárcům jistotu, že se peníze „neutopí“ v administrativních položkách neziskovek či nepromrhají nákupem zbytečností.
V současné době vlivem médií v povědomí lidí stále přetrvává ekonomický trend 60. let, podle nějž mnoho lidí na planetě znamená chudobu a zhoršování životního prostředí. Přitom z pohledu dnešní ekonomiky je to totální omyl. Člověk je tvor tvořivý a za svůj život je schopen více vyprodukovat než zkonzumovat, na rozdíl od zvířat, která více zkonzumují. Člověku ale musí být umožněno tvořit. Pokud je mu umožněno tvořit, za svůj život více vyprodukuje než zkonzumuje. To znamená, že společnost bohatne. Někdo ale musí pomoct těm, kteří by tvořit chtěli, kteří by chtěli být soběstační, ale neví jak a nemají k tomu dost prostředků.
Letošní rok vyhlásila OSN mezinárodním rokem pro sblížení kultur a letošní rok je po deseti letech opět rokem Afriky. Nicméně pozitivní informace o Africe dnes v médiích stále chybí. Když už se nějaká informace výjimečně objeví, tak je to hrůzný obraz hladomoru nebo občanských nepokojů. Je dobře, že se lidé stereotypním mediálním obrazem Afriky nenechají odradit a o černý kontinent se zajímají.
Slýchávám, že lidé v Africe o naši pomoc nestojí, že je zbytečná. To ale není pravda. Je to společná snaha, která nepřijde nazmar.
Bude odměněna úsměvem a vděčností Afričanů, dětí ze sirotčince. A takový úsměv nelze penězi ocenit.
Je to přece tak daleko a v České republice je tolik lidí, kteří potřebují naši pomoc... Ano, to je pravda, potřebují. A v mém okolí je také spousta lidí, kteří tuto pomoc nabízí. Věnují se bezdomovcům, dětem v dětských domovech, sociálně slabým rodinám, seniorům, mentálně či tělesně postiženým. A pak znám taky pár lidí, kteří vidí smysl v pomáhání Africe. A velká vzdálenost jim není argumentem proti. Fenoménem dnešní doby je přece globalizace. Geografická vzdálenost už nehraje roli. Letadlem to trvá do vzdušnou čarou 5500 km vzdálené západoafrické Ghany osm hodin. Pouhých osm hodin do jiného světa...
Nabízí se další otázka. Je správné importovat do Afriky evropskou kulturu, myšlení a také pomoc? Lidé tam jsou jiní, mají jinou mentalitu, jinak myslí, jejich vnímání času je jiné. Jenže místa na planetě nezasažená moderní civilizací už téměř neexistují. S rostoucí mírou globalizace výroby a obchodu od 2. poloviny 20. století dochází k expanzi humanitární pomoci a turismu do všech končin planety. Papuánští kanibalové se stávají křesťany, etiopský kmen Mursiů se mění na "lidské safari" v nabídce cestovních kanceláří.
Afrika je neuvěřitelnou zásobárnou nerostného bohatství – ať už ropy, diamantů nebo koltanu z Konga, bez kterého bychom u sebe nenosili mobilní telefony a neměli doma počítače. Nevyužité nerostné bohatství Konga se odhaduje na 24 biliónů dolarů, což odpovídá hodnotě HDP Evropy a USA dohromady. Kongo je tedy potencionálně nejbohatší zemí světa. 65% světových zásob koltanu je mu ale prokletím. Na pobřeží Ghany bylo v roce 2007 objeveno 600 milionů barelů lehké ropy, díky níž by se z Ghany mohl stát "africký tygr". Z nerostného bohatství Afriky máme největší užitek my, ale samotným Afričanům je toto bohatství spíše prokletím, protože je důvodem občanských válek, korupce, černého obchodu a krutého násilí na ženách a dětech. Proto si myslím, že by od nás Afrika měla dostat něco na oplátku.
Nemá ovšem smysl přivážet náklaďáky naložené jídlem a léky, mimo akutní stavy způsobené živelními pohromami nebo hladomorem. Je to jednorázová pomoc, ale ta nestačí a je svým způsobem zbytečná, protože je neefektivní.
Jedno staré přísloví praví: „Dej hladovému rybu a nasytíš jej na jeden den. Nauč jej rybařit a nasytíš jej na celý život.“
Proto bychom rádi pomohli v sirotčinci v Bawjiase vybudovat vlastní drůbeží farmu a políčko, naučit místní určitým manažerským schopnostem, poradit, podpořit, naučit soběstačnosti. V budoucnu chceme výrazně omezit počty a frekvenci dobrovolníků přijíždějících do sirotčince. Je to jejich svět, my do něj nepatříme. Ale můžeme jim pomoci naučit je „chytat ryby“, aby v jejich světě byli schopní důstojně žít, nejen živořit.
Africkým problémem je nedostupnost a nedostatek obecně ve všech oblastech. Nedostupnost lékařské péče z důvodu nedostatečné infrastruktury, nedostatek jídla, nedostatek informací a znalostí, atd. Ekonomové nazývají africký problém bludným kruhem chudoby. Z tohoto koloběhu bídy lze Afriku vymanit jedině nastolením právního státu a politické stability. Ovšem ovlivňovat jakoukoliv politiku je běh na dlouhou trať s nejistým výsledkem, bohužel.
Stále více lidí je skeptických k tomu, co se obvykle prezentuje jako humanitární pomoc, kdy se chudí v bohatých zemích skládají na bohaté v chudých zemích a skutečná pomoc se potřebným vůbec nedostane. Faktem je, že do Afriky chodí mnoho peněz. Je ale důležité zajistit, aby byly využité efektivně. Mnohé velké a známé neziskové organizace ovšem s penězi od dárců efektivně nehospodaří. Také není rozumné dávat peníze k dispozici přímo do rukou obyčejným lidem v Africe, protože s penězi neumí šetrně zacházet, neví, jak je dobře využít. Proto systém, kdy konkrétní dobrovolník získá peníze, o jejichž využití sám na místě rozhodne, dává dárcům jistotu, že se peníze „neutopí“ v administrativních položkách neziskovek či nepromrhají nákupem zbytečností.
V současné době vlivem médií v povědomí lidí stále přetrvává ekonomický trend 60. let, podle nějž mnoho lidí na planetě znamená chudobu a zhoršování životního prostředí. Přitom z pohledu dnešní ekonomiky je to totální omyl. Člověk je tvor tvořivý a za svůj život je schopen více vyprodukovat než zkonzumovat, na rozdíl od zvířat, která více zkonzumují. Člověku ale musí být umožněno tvořit. Pokud je mu umožněno tvořit, za svůj život více vyprodukuje než zkonzumuje. To znamená, že společnost bohatne. Někdo ale musí pomoct těm, kteří by tvořit chtěli, kteří by chtěli být soběstační, ale neví jak a nemají k tomu dost prostředků.
Letošní rok vyhlásila OSN mezinárodním rokem pro sblížení kultur a letošní rok je po deseti letech opět rokem Afriky. Nicméně pozitivní informace o Africe dnes v médiích stále chybí. Když už se nějaká informace výjimečně objeví, tak je to hrůzný obraz hladomoru nebo občanských nepokojů. Je dobře, že se lidé stereotypním mediálním obrazem Afriky nenechají odradit a o černý kontinent se zajímají.
Slýchávám, že lidé v Africe o naši pomoc nestojí, že je zbytečná. To ale není pravda. Je to společná snaha, která nepřijde nazmar.
Bude odměněna úsměvem a vděčností Afričanů, dětí ze sirotčince. A takový úsměv nelze penězi ocenit.
Jak pomáhat?
1. Sledujme dění kolem sebe. Přistupujme kriticky k informacím, které se k nám dostávají. To, že něco vidíme v televizi, nebo si přečteme v novinách, ještě neznamená, že je to pravda! Naopak to, že se o něčem z médií vůbec nedovíme, má taktéž svůj význam! Jaký asi...
2. Podporujme svojí účastí benefiční akce jako je tato:
2. Podporujme svojí účastí benefiční akce jako je tato:
O naději pro děti v Bawjiase
Na jižní Moravě se po dva květnové dny muzicírovalo pro Ghanu. 23. a 28. května 2010 se v kostele ve Zlíně a v Napajedlích uskutečnil Koncert pro dětský úsměv, benefice na podporu dětí ze sirotčince v Bawjiase, městečku ležícím v západoafrické Ghaně.
Koncerty si pod svá křídla vzali dva skvělí muzikanti a lidé s velkým srdcem, primáš Hradišťanu Jiří Pavlica a varhaník Josef Fojta, se kterými si zazpívala mladá nadějná zpěvačka Vendula Pančochová. V líbivých písničkách Hradišťanu a něžných skladbách z autorské dílny varhaníka a bubeníka Jožky Fojty a mistra verše, básníka Emanuela Míška se rozezněly vláčné tóny Pavlicových houslí, majestátních varhan i podmanivých bubnů, které nás aspoň na chvilku přenesly do Afriky.
Dala jsem si za cíl přivézt do sirotčince všem dětem peníze na zaplacení ročního školného v soukromé škole, které činí v přepočtu 600 Kč za rok pro jedno dítě. Úroveň státních škol je totiž velice tristní a já jsem přesvědčená, že vzdělání je jedinou cestou, jak efektivně pomoci. Po prvním koncertu u salesiánů ve Zlíně, kde se vybralo fantastických 32 484 Kč, bylo jasné, že do Ghany nepovezu školné na rok jeden, ale snad na dva. To potvrdil koncert v Napajedlích, jehož výtěžek činil 23 084 Kč. Výtěžek obou koncertů bude tedy věnován na zaplacení školného a také léků a potřeb, které se samy přihlásí až na místě.
Všem dárcům patří velké díky za účast na koncertě a za štědrost!!!
Koncerty si pod svá křídla vzali dva skvělí muzikanti a lidé s velkým srdcem, primáš Hradišťanu Jiří Pavlica a varhaník Josef Fojta, se kterými si zazpívala mladá nadějná zpěvačka Vendula Pančochová. V líbivých písničkách Hradišťanu a něžných skladbách z autorské dílny varhaníka a bubeníka Jožky Fojty a mistra verše, básníka Emanuela Míška se rozezněly vláčné tóny Pavlicových houslí, majestátních varhan i podmanivých bubnů, které nás aspoň na chvilku přenesly do Afriky.
Dala jsem si za cíl přivézt do sirotčince všem dětem peníze na zaplacení ročního školného v soukromé škole, které činí v přepočtu 600 Kč za rok pro jedno dítě. Úroveň státních škol je totiž velice tristní a já jsem přesvědčená, že vzdělání je jedinou cestou, jak efektivně pomoci. Po prvním koncertu u salesiánů ve Zlíně, kde se vybralo fantastických 32 484 Kč, bylo jasné, že do Ghany nepovezu školné na rok jeden, ale snad na dva. To potvrdil koncert v Napajedlích, jehož výtěžek činil 23 084 Kč. Výtěžek obou koncertů bude tedy věnován na zaplacení školného a také léků a potřeb, které se samy přihlásí až na místě.
Všem dárcům patří velké díky za účast na koncertě a za štědrost!!!
PODĚKOVÁNÍ
Velké poděkování patří všem, kteří se jakýmkoliv způsobem podíleli na přípravě obou koncertů.
Otci Ladislavovi a Ryszardovi děkuji za vlídné přijetí ve zlínském a v napajedelském kostele.
Lubkovi Hnilicovi děkuji za trpělivou pomoc při organizaci koncertů.
Panu Šopíkovi patří velký dík za krásné plakáty pro koncert.
Jako první zazněl na koncertech Kamínek na dlani, písnička o naději. Pro mě jsou takovými posly naděje Jiří Pavlica, Vendulka Pančochová a Jožka Fojta.
Jožka Fojta, protože podpořil nápad na benefiční koncerty a ihned začal pracovat na jejich realizaci.
Jiří Pavlica a Vendulka Pančochová, protože si udělali čas, přišli, spolu s Jožkou Fojtou zahráli a zazpívali a věřím, že nás všechny pohladili po duši. Děkuji!
A konečně mým rodičům moc děkuji za jejich všestrannou podporu a povzbuzení!
...Lidské utrpení pramení z nedostatku lásky a ve světě je možná v dnešní době větší hlad po lásce a ocenění než po chlebu. Chudoba není jen být hladový a bez domova. Chudoba je také být nechtěný a nemilovaný...
Proto děkuji všem za účast na koncertech a za podporu snahy přenést úsměv a dobrou náladu i na děti ze sirotčince v Bawjiase.
Otci Ladislavovi a Ryszardovi děkuji za vlídné přijetí ve zlínském a v napajedelském kostele.
Lubkovi Hnilicovi děkuji za trpělivou pomoc při organizaci koncertů.
Panu Šopíkovi patří velký dík za krásné plakáty pro koncert.
Jako první zazněl na koncertech Kamínek na dlani, písnička o naději. Pro mě jsou takovými posly naděje Jiří Pavlica, Vendulka Pančochová a Jožka Fojta.
Jožka Fojta, protože podpořil nápad na benefiční koncerty a ihned začal pracovat na jejich realizaci.
Jiří Pavlica a Vendulka Pančochová, protože si udělali čas, přišli, spolu s Jožkou Fojtou zahráli a zazpívali a věřím, že nás všechny pohladili po duši. Děkuji!
A konečně mým rodičům moc děkuji za jejich všestrannou podporu a povzbuzení!
...Lidské utrpení pramení z nedostatku lásky a ve světě je možná v dnešní době větší hlad po lásce a ocenění než po chlebu. Chudoba není jen být hladový a bez domova. Chudoba je také být nechtěný a nemilovaný...
Proto děkuji všem za účast na koncertech a za podporu snahy přenést úsměv a dobrou náladu i na děti ze sirotčince v Bawjiase.
