Pro ty, kteří si nestihli koupit  2. 7. Slovácký deník a je jim to teď líto... :-)

Peníze z benefičních koncertů míří ze Slovácka do rovníkové Ghany
(otištěno ve Slováckém deníku, 2. 7. 2010, Na okraj Pavly Krystýnové)

Přání se možná začínají plnit tehdy, když si je člověk přestane přát a nechá je aspoň na malou chvíli „odletět“. Tak jsem se na africkou cestu dostala i já. V kanceláři jedné malé pražské neziskovky, kam jako studentka žurnalistiky se zájmem o rozvojovou spolupráci občas chodím vypomáhat, jsme si před půl rokem při lepení obálek povídali s dobrovolníkem Vláďou Víškem o jeho práci v sirotčinci v Ghaně. Váhání bylo krátké, touha odjet do sirotčince v Bawjiase velká a výsledkem je letenka do západoafrické Ghany a nezvyklé prázdniny s 32 dětmi na obzoru. Proč? Pravidelně s oblibou odpovídám, že pro dětský úsměv. Děti jsou přece stejné po celé planetě. Zvídavé, neposedné, usměvavé, hravé a toužící po lásce dospělých. Africké děti se ale usmívají málo. Důvodů k radosti moc nemají. Příkop u cesty ani tržiště nejsou ideálním místem pro start do života. Přitom Afrika je neuvěřitelnou zásobárnou nerostného bohatství, například koltanu, bez kterého bychom u sebe nenosili mobilní telefony a neměli doma počítače. Amerika, Asie a Evropa platí za jejich nerostné bohatství směšné částky a využívá neschopnosti obyčejných Afričanů bránit se zkorumpovaným vůdcům. Protože jednorázová finanční pomoc Africe je s výjimkou hladomoru neefektivní, dobrovolníci z různých koutů planety se sirotčinci v Bawjiase snaží pomoci naučit soběstačnosti a 32 dětem věnovat trochu svého času. Myslím, že to je minimum, které pro ně můžeme udělat. Díky spoustě úžasných lidí se ale podařilo něco navíc. Na konci května se ve Zlíně a Napajedlích na dvou benefičních koncertech, které si pod svá křídla vzali muzikanti Jiří Pavlica a Josef Fojta, vybraly peníze, z nichž můžeme všem dětem zaplatit kvalitní školní výuku a také léky a potřeby podle situace na místě samém. Všem, kteří se na koncertech jakkoliv podíleli a přišli, proto patří velký dík. Je to společná snaha, která bude odměněna úsměvem těch dětí. A takový úsměv nelze penězi ocenit.

 

Další počtení už zde.

Jen ještě poznámečka:
Raději mám titulek v tištěné verzi deníku"VLASTNÍ NÁZOR NA AFRIKU SI JEDU UTVOŘIT DO AFRIKY". Nikoliv do sirotčince. To by ten názor na Afriku byl trochu stereotypní a zkreslený. :-)

Texty v pátečním Slováckém deníku najdete zde:

http://slovacky.denik.cz/souvisejici_clanky/ghana-krystynova.html